12.10.2002 - MICHAL HORÁČEK - str. 09

Bylo nebylo a třáslo to zemí

Bylo nebylo. Takový slovní dvojdomek lze snést ještě tak v pohádkách, kdekoli jinde znervózňuje. Už nějakých pětadvacet století berou hledači pravdy v potaz mudrce Parmenida. A ten učí: „Říkat o tom, co je, že to je, a říkat o tom, co není, že to není - to je pravda.“ Tato myšlenková škola má za to, že nic nemůže být a zároveň nebýt. Opravdu? Jedno je zřejmé - Parmenides nikdy nezavítal mezi Čechy. Koho můžeme považovat za nejvýznamnější politickou postavu v živé paměti? Zajisté toho, kdo uvedl do pohybu lavinu, jež smetla totalitní režim. A to nebyl ani Havel, natož Klaus nebo Zeman. Byl to Martin Šmíd. Ten, který vykročil proti ozbrojencům vybaven jen květinou a dobrou vůlí, byl za to zmlácen býkovci a zemřel. Zpráva o tom dojala a rozhořčila národ, který se shromáždil na náměstích, vytáhl klíče, zahodil rudé knížky a do týdne bylo vymalováno. Co nezmohly armády, špioni a disidenti, dokázal jediný velikán. Zajímavé je, že Martin Šmíd opravdu byl, patrně bylo Martinů Šmídů povícero a některý z nich možná byl student. Mrtvý student však nebyl žádný. Můžeme se domnívat, že M. Š., dojatý stejně jako ostatní, zapálil na Národní třídě svíčku a postál zadumán nad svým vlastním improvizovaným hrobem. Co vy na to, Parmenides?

Co by nespočítal ani Einstein

V éře zahájené Martinem Šmídem převzalo moc Občanské fórum a z něho později povstavší ODS. I ta však byla svržena, a to stejně nečekaně - zase mužem, který byl nebyl. Štědrý dárce Lájos Bács. Patrně skutečně existoval, jinak by přece nemohl figurovat v účetních dokladech strany, která nám dala zákony o účetnictví. Pak byl nalezen i v budapešťském telefonním seznamu. Tehdy se nicméně ukázalo, že sám Bács nebyl o nic více štědrý, než byl Šmíd mrtvý; do Prahy neposlal ani jediné předválečné pengö, natož miliony porevolučních korun. V boji s mužem, který byl nebyl, však ODS potupně prohrála. Dosud se z té rány nevzpamatovala ani fakticky - do vlády už se nikdy nedostala - ani myšlenkově. Svědčí o tom skutečnost, že se lídři pražské ODS pokusili L. B. pohřbít. Avšak fotografie je zachycují nad rakví, v níž tělo absentovalo. Muže, který nebyl, pohřbít nelze. Nebylo by lepší se s ním nějak dohodnout? Byla nebyla jistota desetinásobku. Desetinásobek to byl, nicméně takový, že by ho nespočítal ani Einstein, a ten byl přitom výtečný nejen v relativitě, ale i v malé násobilce. Byly nebyly banky. Určitě byly, protože se do nich daly ukládat peníze, a to v neomezeném množství. Ale současně nebyly, protože od jisté chvíle se ty peníze nedaly vybírat. Místo aby se v bankách množily, chřadly a nevysvětlitelným způsobem mizely, až také prostě nebyly. Byla nebyla Středoevropská televize pro 21. století. Nepochybně byla, protože jinak by nemohla zdarma obdržet tak nedostatkový statek, jako je licence na celoplošné vysílání. Stejně nepochybně však nebyla, protože[8230] však to znáte. A byla nebyla demokratická volba hlavy státu. Byla, protože ji písemně přislíbili přední mužové naší politiky, kteří posléze vyhráli volby. A pak najednou nebyla, protože onen „demos“, lid, už odvolil. I tím dokázal svou bezednou naivitu, takže se jeví správné, aby z tak důležité záležitosti, jakou je volba prezidenta republiky, byl vykázán. Hlavu státu mu oznámí chytráci z politických stran, kteří trpí lecčím, ale naivitou ne.

Díky, Martine Šmíde

Osoby a fenomény, jež zároveň jsou i nejsou, je očividně obtížné porazit. Proto je příjemné hrát s nimi v jednom dresu. Ještě jednou díky, Martine Šmíde. Velice nepříjemné však je kopat proti nim, jak dosvědčí ODS, někdejší příznivci Viktora Koženého, klienti jistých bank a kampeliček[8230] a tak dál. A občané, kteří by si sami chtěli zvolit svého prezidenta? Nu, to jste třeba i vy, kteří jste dočetli až sem. Skloníte se i v tomto případě před mocí proměnlivého „bylo nebylo“, anebo s tím něco uděláme?

Autor je textař